Emigrant Kubík, stopeři Řepka s Ujfalušim a teď člověk z Basileje. Jak výrazná je česká stopa v dresu Fiorentiny?

Cesta prvního českého fotbalisty do šatny Fiorentiny vedla přes dva útěky ze socialistického Československa. Poprvé Luboš Kubík emigroval v roce 1988 se spoluhráčem ze Slavie Ivem Knoflíčkem. Oba byli domluveni na přestupu do anglického Derby County, kvůli disciplinárnímu trestu si ale na Ostrovech nikdy nezahráli.

Kubík se po anglickém nezdaru vrátil zpět do Československa, kde mu tehdejší vedení fotbalového svazu slíbilo prominutí trestu. Ještě v létě revolučního roku 1989 se ale vydal za hranice znovu. Tentokrát zamířil do Itálie. V ikonickém fialovém dresu Fiorentiny naskočil poprvé v srpnu 1989 a odstartoval tak dvě úspěšné sezony, které na Apeninském poloostrově strávil.

Za Violu odehrál 69 zápasu ve kterých nastřílel devět branek. Hned v prvním Kubíkově ročníku sahala Fiorentina po evropské trofeji, ve finále Poháru UEFA ale podlehla Juventusu 1:3. S Florencií se šikovný český středopolař rozloučil v létě 1991, kdy zamířil do francouzských Mét.

foto: © Profimedia.cz

Sedm let ve Florencii čekali na Kubíkova českého nástupce. V létě 1998 se dočkali. Namísto fotbalového virtuóza se skvělou levačkou se ale dočkali bouřlivého tvrďáka Tomáše Řepky. Tehdy čtyřiadvacetiletého stopera si ve Spartě vybral legendární trenér Giovanni Trapattoni, jenž českého reprezentanta ihned zařadil do základní sestavy.

Řepka trenérské legendě splatil důvěru výbornými výkony. V první sezoně pod ním odehrál 31 ligových zápasů, pravidelně naskakoval v evropských soutěžích a pomohl týmu až do finále Italského poháru. V domácí odvetě dal dokonce gól na 1:1 na vysněný titul si ale nesáhl. Zápas skončil remízou 2:2, která nakonec přisoudila trofej Parmě.

Právě trefa ve finále poháru byla tou poslední, kterou řízný stoper ve fialovém dresu vstřelil. Ve zbylých dvou sezonách se neprosadil ani jednou. I přesto si spolehlivými výkony a nesmlouvavou tvrdou hrou řekl o přestup do Premier League. Po sezoně 2000/2001 zamířil za 8 milionů eur do londýnského West Hamu.

foto: © Profimedia

Žádný český fotbalista nezanechal v Toskánsku takovou stopu jako Tomáš Ujfaluši. Rodák z Rýmařova do Florencie zamířil po bronzovém EURU 2004. Český fotbal měl v Evropě skvělé jméno a dlouhovlasý stoper toho na severu Itálie dokonale využil.

Fiorentina si Ujfalušiho vytáhla z Hamburku a český reprezentant se rázem stal jednou z hlavních tváří nové éry ikonického klubu. Viola se před ročníkem 2004/2005 po bankrotu vrátila zpět mezi italskou elitu a Ujfaluši od začátku angažmá patřil mezi základní stavební kameny sestavy.

Po úvodní sezoně, v níž na stadionu Artemia Franchiho tak tak udrželi prvoligovou příslušnost, čekala Ujfalušiho plodnější léta. Trofeje se sice nedočkal, v posledním roce ve fialovém dresu si ale zahrál semifinále poháru UEFA a s kapitánskou páskou pomohl týmu ke čtvrtému místu v Serii A. V roce 2008 se český obránce vydal do Atlétika Madrid.

foto: © Profimedia

Další český stoper přišel do města proslaveného renesančním historickým centrem v roce 2007. Z Brna se na první zahraniční štaci vydal osmnáctiletý talent Ondřej Mazuch. Italský tým za něj na jih Moravy poslal téměř tři miliony eur, příliš vydařená investice to ale nebyla.

Mazuch za tři roky ve Fiorentině odehrál pouhé dva zápasy v italském poháru. Většinu času strávil v mládežnických týmech nebo na hostování v bruselském Anderlechtu, kam v roce 2010 nakonec přestoupil.

foto: © TJ Ligmet Milín

Společně s Mazuchem do Fiorentiny zamířil také hradecký středopolař Jan Hable. Jeho přestup se však vydařil ještě méně. Český mládežnický reprezentant se do prvního týmu vůbec neprobojoval a svou toskánskou anabázi zakončil s 38 odehranými zápasy v mládežnických soutěžích.

Violu opustil stejně jako Mazuch po třech letech. Uvadající kariéru narozdíl od stejně starého stopera nenastartoval. Největší stopu zanechal v řecké lize, kde odehrál jednu sezonu za tým AOK Kerkyra.

Cesta přes mládežnické celky je pro české fotbalisty ve Florencii zapovězená. Třetím talentem, který se rozhodl zkusit štěstí v mládeži tradičního italského celku, byl Martin Graiciar. Ani jeho příběh ale neskončil kýženým průlomem. Šikovný útočník do Fiorentiny zamířil poté, co během podzimu 2017 nasázel čtyři góly v dresu Liberce. Namísto herního posunu ale přišla stagnace.

Po nevydařených hostováních ve Spartě a Mladé Boleslavi Graiciar zamířil do kanadského Yorku, kde však kvůli zranění hlavy neodehrál jediný zápas. Velký talent českého fotbalu tak ve 23 letech ukončil kariéru.

"V Yorku jsem měl zdravotní problémy po úrazu hlavy, těžký otřes mozku a nějakou dobu to přetrvávalo. Poslední roky nebyly z fotbalového hlediska optimální a já jsem se rozhodl ukončit kariéru. Neustálé návraty po zranění, věnovat tomu hrozně času, věřit a pak se znovu zranit. Věděl jsem, že se budu cítit líp a svobodněji, když skončím a budu se věnovat něčemu jinému," vysvětlil Graiciar v podcastu Livesport Daily.

Necelé dva roky stačily Antonínu Barákovi k tomu, aby se ve Florencii stal nejlepším českým střelcem. Ofenzivní záložník do Toskánska zamířil po skvělém ročníku 2021/2022, ve kterém dal v dresu Verony 11 ligových branek, pevnou součástí základní sestavy se ale doposud nestal.

V aktuální sezoně bojoval s vážnými zdravotními problémy a od začátku naskočil pouze v deseti procentech ligových zápasů. Lépe na tom je v Evropské konferenční lize, kde odehrál zhruba polovinu herního času a vstřelil tři branky. Zdárně tak navazuje na minulý ročník, v němž pěti góly dotáhl Fiorentinu až do pražského finále nejmladší evropské pohárové soutěže.

Barák si diváky na stadionu Artemia Franchiho získal góly v posledních minutách. Ten nejdůležitější vstřelil v květnu 2023, kdy Fiorentině v Basileji vystřelil první postup do Evropského finále od roku 1990. "U fanoušků jsem získal přezdívku ‘člověk z Basileje’, takže jsem se tím spoustě lidem vryl do paměti," vzpomínal český reprezentant.

Italský celek ve finále v Edenu podlehl West Hamu, nyní má ale šanci na reparát. Ve čtvrtfinále však stojí česká překážka – v aktuálním ročníku EKL neporažená Viktoria Plzeň.