Drama jako od Shakespeara, Sparta si zasloužila jít dál. Olatunjiho pochválit i profackovat

Není se co divit, když Sparta tenhle zápas roku tak šíleně odstartovala. Ono dostat gól po patnácti vteřinách je kumšt, na téhle úrovni spíš světový unikát. Nezaujatý divák ale plesal. Okamžitá změna skóre totiž odšpuntovala skvělou show, válku plnou neskutečných zvratů. Bohužel dopadla špatně pro Spartu. Nejspíš i pro kardiaky.

Poražené může těšit alespoň to, že zápas s podobně bláznivým průběhem sehrají párkrát za život, většina z nich už zřejmě nikdy. O to víc ho ale měli zvládnout nyní. Zvlášť když se hrálo o hodně a Sparta byla jasně lepší.

Štěstí šla vytrvale naproti, předvedla kvalitu i obětavost. Obrovský chtíč dojít si pro vítězství. To Kodaň měla skvělého Kamila Grabara v bráně, navíc urážet fotbalového Pána Boha se vážně nevyplácí. Notabene v prodloužení...

Sparta tam parádou Qazima Laciho i gólem Victora Olatunjiho složila soupeře dvakrát na lopatky, stačilo ho umlátit a dobít. Místo toho ho však lacinými chybami nechala opět vstát. Po autu a standardce. Je to fotbal, vážně velký evropský klub by však takto rozjeté prodloužení měl dovést do vítězného konce. Sparta to nezvládla, penalty pak byly čistá loterie. Že při nich selhal jindy bezchybný Ladislav Krejčí, to se zkrátka muselo jednou stát.

Kodaň proměnila všechny pokutové kopy brutálně spolehlivě, psychika byla v zápase na její straně. Kvalita však tolik ne. Sparta Dány předčila a na tom se dá stavět. Stejně jako třeba na výkonu střídajícího Olatunjiho, byť za zmařený protiútok ve druhé půli by zasloužil profackovat.

Zní to jako dost malá náplast na vyřazení, ale Sparta by neměla propadat skepsi. Stačí se podívat, kde byla před nástupem Briana Priskeho, vlastně ještě před půl rokem. Na jakou úroveň ji dánský kouč dostal. A zatleskat mu, i když přes své krajany v úterý neprošel.