Čtyři giganti na kolenou. Co se na vyhlášených evropských adresách děje? 4. díl – Basilej

Ajax                        -                         Lyon                        -                        Schalke

Jedním slovem špatně. Dala by se volit také slova jako tragédie, ostuda nebo katastrofa. Ve švýcarské lize je odehráno jedenáct zápasů. Basilej má pět bodů, vyhrála jedinkrát. Hádáte správně, je poslední. 

Momentálně prohrála čtyřikrát za sebou. Naposledy v Lausanne, nedávno například s předposledním Lausanne Ouchy stejným poměrem. 

Byl to zápas, který totálně podlomil psychiku fanoušků. Pískot proti sportovnímu řediteli a trenérovi v jednom Heiko Vogelovi. Ten byl před několika hodinami vyhozen. Potlesk basilejských fanoušků pro soupeře, z jehož kádru dodnes nikdo v severozápadním Švýcarsku nedokáže vyjmenovat jediného hráče.

Ve Švýcarsku úpadek slavného klubu dost vnímají, a to velmi výrazně.

Severozápadní Švýcarsko není oblast jako Curych a okolí, kde se dá fotbal snadno přejít. I když vás fotbal v Basileji nezajímá, nevyhnutelně si všimnete, co se v červeno-modrém světě děje.

Pokud chcete pochopit, jak moc FCB proniká do regionu, je nejlepší podívat se na den vlajky Muttenzerkurve. Jednou ročně zarytí fanoušci zvou všechny zájemce (hlavně děti) na stadion, aby si vyrobili vlastní vlajku.

Jsou tu mladí kluci z kotle, kteří trpělivě navlékají nitě na desítky šicích strojů nebo měří látku. A pak normální lidé ze všech sociálních sfér, kteří si prostě přišli vytvořit svou vlajku, protože Basilej milují.

Protože FCB ve městě vlastně patří ke každému, vztah k němu přesahuje sportovní aspekt. Pokud se nezajímáte o sport, znáte alespoň lidi, kteří klub reprezentují.

Hráči, trenéři, vedení klubu – ti všichni jsou součástí něčeho většího než jen fotbalových zápasů. Vystupují v telenovele, o které se píše prakticky nepřetržitě – dva místní deníky, dva celostátní bulvární plátky, místní rádio, regionální televize a další média. Vyloženě se nabízí přirovnání ke Spartě nebo Slavii.

Právě tato osobní rovina hodně přispěla k děsivé atmosféře proti Lausanne Ouchy. Svůj podíl na tom má samozřejmě i sportovní úpadek. Ale na Heiko Vogela se pískalo ještě před začátkem zápasu. Fanoušci měli problém s veřejným vystupováním sportovního ředitele a jeho jednáním s trenéry.

Skutečnost, že Vogel krátce po svém druhém příchodu do Basileje téměř ihned vyhodil trenéra Alexe Freie, nebyla v Basileji přijímána pozitivně. Pak přišly jeho výpady proti rozhodčím, které ho stály taktéž mnoho sympatií. Stejně tak vyhození Timo Schultze po pouhých sedmi kolech v Superlize, po němž se na lavičku usadil sám. 

Z pohledu mnoha lidí v Basileji si trenér zaslouží šanci. Že by měl Schultz nést odpovědnost za to, že tým s více než 35 přestupy v jednom okně vypadá jako sbírka teenagerů, kteří jsou nezkušení? Nesmysl.

Je zajímavé, jak moc se změnilo vnímání Vogela veřejností. Poté, co se v roce 2011 nečekaně stal z asistenta hlavním trenérem, byl znám jako vtipný trenér, jehož hlášky dosáhly kultovního statusu. To, co bylo dříve považováno za vtipné, je nyní vnímáno jako sentimentální. 

David Degen je prezidentem, pod nímž je klub opravdu netrpělivý. Od Degenova nástupu v květnu 2020 se zde vystřídalo šest trenérů. V průměru trvalo jedno funkční období šest měsíců.

Co mu ale může být vyčítáno? Nic moc, je to zachránce. V roce 2020, kdy se region obával, že by FCB mohl padnout do zahraničních rukou, se objevil jako spása. V boji o moc vyrval akcie Bernhardu Burgenerovi. 

Ten chtěl totiž prodat klub do rukou britské investiční skupiny, což by tamní fanoušci nepřekousnuli. Konali se obří protesty. Na náměstí Barfüsserplatz byl pomník, konaly se demonstrace.

V tom se zjevil Degen, jenž hrál v dresu Basileje od té doby, co byl dítě, následně se stal klubovou legendou. Pod jeho vedením ale také nastal propad. A ten zatím nekončí.