Chci, aby měl tým jasnou tvář, abychom ho naučili hrát dobrý fotbal. Cíle mám jen ty nejvyšší, říká Zavadil o Prostějovu

Pavle, s jakou vervou jste vykročil do Prostějova?

„V první řadě jsem rád, že tahle nabídka přišla. Trénuji zatím krátce a za relativně brzkou dobu se vracím zpátky do velkého fotbalu, z toho mám samozřejmě velkou radost. Vím, kde se nacházíme a kolik máme bodů, jak jsem ale kluky poznal naživo, nějaký obrázek už o nich určitě mám. Těším se na spolupráci s nimi i s realizačním týmem. Věřím tomu, že nám to může spolu klapat." Co vám ukázaly první čtyři dny u týmu?

„Myslím si, že byl mančaft v létě dobře posílen, je tam spousta šikovných kluků. Druhou ligu hrají skoro všichni už dost dlouho, bohužel teď se zrovna moc nedaří. Je však třeba se k tomu postavit čelem. Několik věcí změníme a uvidíme, co nám to přinese. Je jasné, že bodů je málo a času moc nemáme, že musíme začít bodovat hned. Týmovou prací a poctivým přístupem všech okolo to ale dokážeme zlomit, jsem o tom přesvědčený. Snad to nebude trvat dlouho a naše hra snese přísnější měřítka, už začne mít určité parametry. Chceme, aby to stálo za to." Kdybyste měl vypíchnout jednu věc, ve které se Prostějov musí nejvíce zlepšit, co by to bylo?

„Určitě nesmíme dostávat tak moc gólů, spolu s Viktorkou Žižkov a Varnsdorfem jsme jich inkasovali nejvíce v soutěži. Pochopitelně to je dost ovlivněné zápasem v Chrudimi, kde jsme branek dostali hned šest, právě na defenzivní činnosti ale musíme zapracovat ze všeho nejvíc. A teď nemluvím jen o obraně. Chceme hrát odvážně, práce směrem dozadu ovšem začíná už od útočníků. Také musíme nastolit jasné principy naší hry a od nich se odrazit. Jak říkám, změníme spoustu věcí. Možná chvíli potrvá, než se to projeví, lepší výsledky však musíme začít dělat už teď."

Jak se těšíte na spolupráci se zkušeným trenérem Josefem Mazurou?

„Hrozně moc. Známe se už hodně dlouho, Pepa Mazura mě vedl už před lety v Drnovicích. Nejdřív tam byl s Karlem Večeřou, pak s Karlem Jarůškem. Vždycky, když jsme se potkali na fotbale, jsme se k sobě měli, pokaždé jsme se rádi viděli. Jsem moc rád, že k sobě mám někoho tak zkušeného, jako je on. Jsem si jistý, že mi může hodně pomoct a pomůže. Ostatně i od Honzy Trousila mám na něj jen ty nejlepší reference. Spolupracovali spolu na téhle bázi ve Vyškově a náramně jim to klapalo. Těším se na práci jak s ním, tak i s Dušanem Melichárkem, který u mužstva zůstal dál." Od vašeho konce v Řepišti uplynul zhruba měsíc. Čekal jste, že by nové angažmá mohlo přijít až tak rychle?

„Nějaké nabídky jsem po svém konci v Řepišti už dostal. Čekal jsem ale na to, zda nepřijde ještě něco dalšího. A taky že přišlo. Jsem za to hrozně rád, mám jen ty nejvyšší cíle a chci se dál zlepšovat. Samozřejmě se toho musím ještě spoustu naučit, ale těším se na to. Mým velkým cílem je, aby mužstvo mělo jasnou herní tvář, abychom ho naučili hrát dobrý fotbal. Už se nemůžu dočkat soboty!" Neláká vás pomoci týmu přímo na hřišti?

„Když na tréninku vidím, že jde něco udělat jinak, samozřejmě to klukům hned ukážu. Považuji to za strašně důležitou věc. Nejenom jim to říct, ale také předvést. Myslím, že to v sobě pořád mám, kopat nohama jsem uměl asi vždycky. Jen ta fyzička už není, co bývala. V zápasech už klukům určitě nepomůžu." A jak se vlastně díváte na konec v Řepišti? Už přebolelo zklamání z toho, jak to tam dopadlo?

„Už jsem to strávil, nic jiného mi ani nezbývalo. Navíc zpětně se na to snažím dívat hlavně pozitivně. V Řepišti jsem vedl fakt šikovné mladé kluky. Takové, co v budoucnu můžou něco dokázat. I když měl každý z nich svou práci, na tréninku se všichni chovali jako opravdoví profíci. Jsem jim za to vážně vděčný, pro mě to byla výborná zkušenost. O ten klub se skvěle staral Pavol Bugáň, dělal pro nás první a poslední. Můžu jen říct, že je ohromná škoda, že to skončilo. Ta vesnice mohla něco dokázat, dál rozvíjet talenty. Že to dopadlo, jak to dopadlo, nešlo bohužel nijak ovlivnit. Já na to ale vzpomínám už jen v dobrém." 

Foto: 1. SK Prostějov