Přiznám se, že za stavu 2:1 po třetí sérii penalt už jsem v český postup na umělé trávě v Thunu věřil. Stačilo, kdyby se ve čtvrté sérii Martínkové odrazil balon od tyče do brány. Svitková by pak v poslední „rundě“, kdyby nemusela nutně skórovat, byla v mnohem klidnější a komfortnější pozici, asi jako Antonín Panenka při finále ME 1976 v Bělehradě. Takhle ale musela za každou cenu dát. Nedala. A skončila, stejně jako její spoluhráčky, v potocích slz.
Houževnatý boj s osudem a losemSvěřenkyně vicemistra Evropy z Anglie 1996 Karla Rady měly v této kvalifikaci smůlu od samého počátku, přesto se s ní houževnatě praly. Do skupiny dostaly velmi favorizované Španělsko a navíc i kvalitní tým Polska. S Polkami (0:0 doma, 2:0 v Polsku) si ovšem v koronavirové době skvěle poradily a z druhého místa postoupily do baráže. I tam ale vyfasovaly nejtěžšího možného soupeře, Švýcarky, s nimiž v evropské kvalifikaci v letech 2015 a 2016 utrpěly dva debakly 0:5 a 1:5.
I nyní měly sice v obou barážových střetnutí švýcarské hráčky převahu, ovšem jak v pátek v Chomutově (1:1), tak v úterý v Thunu (1:1 po prodloužení, 2:3 na penalty) Češky gólem na začátku druhé půle vedly. V Česku o své vedení přišly až v poslední minutě kvůli hloupé penaltě, ve Švýcarsku o něco dříve kvůli nešťastnému nedorozumění v obraně, kdy se při odkopu z brankové čáry pletla jedna hráčka druhé tak nešikovně, že míč skončil v síti... Přesto v závěru úterního prodloužení měly najednou nečekaně navrch a česká Fotbalistka roku Kateřina Svitková z West Hamu United trefila z volného přímého kopu břevno, kdy se švýcarská brankářka jen bezradně dívala, kam míč letí. To břevno ale bylo Svitkové nakonec souzené.
Je to opravdu velká škoda, ale na druhou stranu vedení FAČR by si takový úspěch ani nezasloužilo. Už generální ředitel Sparty František Čupr v pondělním Dohránu plus na ČT Sport kritizoval, že na první zápas v Chomutově přijeli přední zástupci Švýcarského fotbalového svazu, zatímco z vrcholných představitelů FAČR tam nikdo nebyl. A že by tedy od strahovských představitelů čekal mnohem větší angažovanost.
Přitom předseda FAČR Martin Malík hrdě hlásil, že se teď, ve zbytku svého mandátu, soustředí na reprezentaci. A „jeho“ generální sekretář Jan Pauly mladší objíždí valné hromady na OFS, aby pohlídal jejich zdárný průběh.
Pokud v Chomutově nikdo z českých vrcholných funkcionářů na rozdíl od představitelů švýcarské asociace nebyl, je to podobná ostuda, jako když o Vánocích roku 2018 zemřel slavný československý internacionál a trenér Jozef Adamec, mj. autor legendárního hattricku v utkání s Brazílií, a na Slovensko se tehdy na jeho pohřeb také nikdo z FAČR neobtěžoval.
Ženský fotbal v Česku musí mít mnohem větší podporu!Ženský fotbal prožívá ve světě veliký boom, vzpomeňme jen na poslední MS 2019 ve Francii, kde byly vyprodané stadiony, plné fotbalových i jiných osobností včetně vrcholných politiků.
V Česku ale potřebuje mnohem větší podporu, je to olympijský sport, je v něm obří potenciál, jen nesmí být na Strahově popelkou. Musí dostat stejnou (ne-li větší) podporu jako ženská atletika, lyžování, biatlon, basketbal, volejbal či házená. Jde o půlku naší populace, i o velký byznys pro výrobce sportovního oblečení, speciálních ženských dresů, kopaček atd. A navíc jsou to často matky, které rozhodují o tom, jaký sport si jejich dítě vybere. FIFA to dávno pochopila, od současného vedení FAČR to očekávat nemůžeme, ale to nové, které by mělo vzejít z červnových voleb, by to mohlo a mělo nasměrovat správně.
Zatím se FAČR v podpoře ženského fotbalu prezentoval především sladkými řečičkami. „Přejeme si, aby i ženy v tomto sportu měly maximální pozornost, kterou si zaslouží. Pro nás jsou to hrdinky a fotbal patří i jim,“ uvedl třeba v roce 2019 na úvod kampaně #holkytaky hrajou fotbal generální sekretář FAČR Jan Pauly mladší.
Ano, bylo to v době, kdy ženskému fotbalu začala ve světě silně narůstat popularita (třeba finále zmíněného MS 2019 ve Francii USA - Nizozemsko navštívilo 58 tisíc diváků). I v Česku šlo tyto trendy sledovat, například čtvrtfinále Ligy mistryň mezi Slavií a Bayernem Mnichov viděla v Edenu na jaře roku 2019 rekordní návštěva 6 822 diváků.
Ale zároveň jen pět procent z celkové členské základny FAČR tvořily přede dvěma lety fotbalistky, což bylo pouze 14 tisíc hráček. Na Strahově tvrdili, že věří, že i díky rebrandingu a zmíněné nové kampani bude toto číslo růst. Pak přišel covid-19.
Holky taky hrajou fotbal!Podle výzkumu, do kterého se zapojilo 1 500 respondentů vyšlo najevo, že teenageři ve věku od 12 do 17 let vnímají ženský fotbal čistě pozitivně.
„Nejen na zápasech, ale i na sociálních sítích vnímám velký nárůst zájmu o náš fotbal, ať na klubové nebo reprezentační úrovni,“ řekla v roce 2019 slávistická brankářka a úspěšná youtuberka Barbora Votíková. „Pokud budu moci v tomto směru ještě víc pomoci, budu stát vždy v první řadě. Holky taky hrajou fotbal!“ dodala reprezentační gólmanka.
Jenže když došlo na klíčovou baráž se Švýcarskem, do Chomutova se ze Strahova nikomu moc nechtělo, asi Malík a spol. nechtěli v rámci tehdejších epidemických nařízení překračovat hranice několika okresů...
Zůstat u jedné kampaně nestačí. Chce to činy a spravedlivější rozdělování peněz a dotací.
Jinak, jestli někdo tvrdí, že ženský fotbal se tomu mužskému nevyrovná a že se na to prý nedá koukat (jak už jsem si také na sociálních sítích přečetl), tak tomu jako bývalý juniorský reprezentant v basketbalu, píšící ale zároveň už přes 35 let o fotbale, mohu říci, že mezi mužským a ženským fotbalem je menší rozdíl než mezi mužským basketem a preferovanou ženskou košíkovou. I když to možná lidem, kteří basket nikdy nehráli, tak nepřijde. Nejlepší ženské fotbalové týmy si mohou dovolit utkat se s mladšími dorostenci, v basketu ale dostanou nakládačku, jak vím z vlastní opakované zkušenosti.
Upozorňuji předem, že to není nic proti ženskému basketbalu, jde jen o zaslouženou podporu ženskému fotbalu.
Nejlepší střelci v historii evropských šampionátů? Ronaldo, Griezmann i Ibrahimovič si mohou vylepšit čísla