Český rekordman porazil Messiho, teď si kanonýr Kacafírek dává půlroční přestávku

Naposledy jsme spolu mluvili po kanonádách v Janovicích. Už vás to v nižší soutěži nebavilo, že jste zase naskočil do nejvyšších pater amatérského fotbalu? „To bylo tak, že mě trenér Vasil Boev loni v zimě požádal, zda bych nepomohl zkusit zachránit ve třetí Benešov. Když jsem přišel, tak měli devět bodů a všechno vypadalo jako science fiction. Nakonec jsme to málem dokázali. Dolů nás poslala porážka v poslední kole, škoda.“

Zpátky do Janovic se vám nechtělo? „Zvažoval jsem, co dál. A nakonec kývl na nabídku FK Dobrovice, kde jsem byl teď na podzim. Musím přiznat, že ten půlrok nebyl z mojí strany dobrý. Přišel jsem do klubu se zraněním, měl jsem natržený sval, šel jsem do toho nedoléčený. Rval jsem se s tím, dokonce jsem se dostával do šancí, ale přilepila se na mě i smůla. A pak to všechno umocnila červená karta, co jsem dostal. Dostal jsem trest na pět zápasů. Nechci, aby to vyznělo divně, ale pro slušného hráče, jako jsem já, to byl šok.“

I proto přišlo rozhodnutí přerušit na půl roku kariéru? „Zranění už je doléčené, ale posunul jsem se na vyšší pozici v práci. Nabídky mi chodí neustále, zrovna před chvílí volali z FK Dobroivce, všechno řešíme. Oni by chtěli, abych tam pokračoval. Já jsem ale přesvědčený o tom, že si teď půl roku dám pauzu.“

Najdete motivaci k návratu? A taky příprava bude po pauze hodně bolet… „Platí to už dlouho, že trénuji asi víc než ostatní. Vím, že musím být po fyzické stránce dobře připravený. Takže makám čtyřikrát týdně ve velké zátěži. Myslím, že kdybych v létě někde začal, tak věřím, že budu připravený. Na druhou stranu mi bude pětatřicet, musím být rozumný a podívat se do občanky.“

foto: @ FK Dobrovice/Pavel Klain

Mohu vás ujistit, že tam jsou k vidění i horší čísla… „To je pravda, ale taky si uvědomuji, že odchází dynamika, výbušnost a nejde s tím nic dělat. A v divizi jsou zápasy hodně soubojové, všechno se posouvá.“

A co třeba Tomáš Hübschman, tomu je dvaačtyřicet, nebo v Mladé Boleslavi Marek Matějovský. Ti zvládají dokonce ligu, co vy na to? „Klobouk dolů před nimi. V tomhle věku je to taky hodně o regeneraci. Tam mají oni jiné možnosti než já, takže kdybych nepracoval a věřte, že třeba začínám někdy ráno jednáním třeba v Českých Budějovicích a domů se vracím večer, tak je to všechno časově složité. Vím, že musím regenerovat třikrát více než před pěti lety.“

Dobrovice o vaše služby ale pořád hodně stojí. „Já si to uvědomuji, klub by chtěl to moje rozhodnutí zvrátit. Ale já vím, že si dám do léta pauzu. Mám taky rodinu, chci se jí věnovat. Synovi je deset, hraje v Kutné Hoře.“

Tak vida, fotbal si užijete s ním. Potatil se a střílí góly? „Kdepak, on chytá. Jeho děda byl brankář, tak se to vrátilo ob generaci.“

Aspoň, když si jdete zakopat, tak se nehádáte, kdo půjde do branky. Vadilo vám, že nehraje útočníka? „To vůbec. Nechal jsem to na něm. Vždycky ho budu podporovat, i kdyby se rozhodl, že místo fotbalu bude hrát na klavír.“

Asi musí být pyšný, že je jeho táta rekordmanem a za dva zápasy dal 21 gólů, k tomu jste porazil v sezoně 21/22 v počtu nastřílených branek i Messiho 87:86. Jak často si na to vzpomenete? „Občas mi to někdo připomene. Já si zase pamatuji, co mi v Mostě říkal brankář Martin Vaniak, že není nic staršího než včerejší noviny. Jasně, jsem v české knize rekordů, dát jednadvacet gólů ve dvou po sobě jdoucích zápasech, to je krásná věc. Jsem zvědavý, kdy a zda mě někdo překoná. Budu držet hráčům palce. Ono je složité i v nižších soutěžích dát třeba třicet gólů za celou sezonu…“

Tehdy jste chtěl pokořit hranici sta branek. Mrzí vás to zpětně, že se to nepovedlo? „V soutěži jich bylo sedmaosmdesát, k tomu byly nějaké branky v poháru. A o dost gólů mě připravily odmávané ofsajdy, nebo odpískané fauly. Kdybych tohle všechno sečetl, určitě bych stovku atakoval. Nedá se nic dělat.“

Kdyby už se nepovedlo kariéru nastartovat, dovedete si představit, že budete u fotbalu i v jiné roli? „Uvědomuji si, že v divizi se prosazují mladí dravci, takže bych asi už uvažoval spíš o nižší soutěži. Uvidíme. Vlastně už když jsem hrál v Červených Janovicích, tak jsem tým manažersky řídil a hraní bylo takovou třešničkou. Takže bych si dovedl představit, že bych někde v klubu dělal třeba sportovního manažera. Tam vidím možnost, jak ve fotbale pokračovat a pracovat v něm dál.“