Český dravec chce dobýt Itálii! Tuhle cestu si vybral sám, nepropadl iluzi, že je fotbalistou, chválí syna Jiří Vorlický

Jak moc jste hrdý na to, jak úspěšnou cestou se Lukáš ve své fotbalové dráze ubírá? 'Já jsem na něj nejvíc hrdý z pohledu jeho sociální vyzrálosti a osobnostního profilu, který odchodem do Itálie získal. Převedeno do sportovní terminologie, že nepropadl iluzi, že je fotbalistou.'

Znamená to, že až Itálie ho naučila hrát fotbal? 'To ne. My jsme ale jeho vývoj nastavili tak, aby mu právě zahraniční zkušenost rozšířila obzory a aby ho osobnostně rozvíjela.'

Jak často se s ním vídáte? 'Do jeho 19 let jsem za ním do Itálie jezdil pravidelně jednou za tři měsíce, on se domů dostal dvakrát za rok. Teď je to víceméně podobné. Vydám se za ním tak pětkrát ročně.'

Kvůli operaci kolena byl Lukáš téměř tři roky bez fotbalu. Jak to snáší? Má v sobě srdce skutečného válečníka? 'Budu upřímný. Když je jakýkoliv člověk v něčem talentovaný a z nějakého důvodu nemůže svůj obor dělat, tak ho to samozřejmě zasáhne. Zvlášť v tak mladém věku, jako se to stalo právě Lukášovi. S pomocí lidí, co jsou kolem něj a mají v sobě určitý socio-kulturní přesah, se už ale umí ve všem lépe orientovat. Díky tomu jde vše snadněji.'

Váš syn je pro české fanoušky poměrně neznámou osobou, moc se toho o něm zatím neví. Jaký je? Jaké jsou jeho nejsilnější stránky? 'Nejdřív vysvětlím, proč se toho o něm tolik neví. Věděl někdo o Ester Ledecké, dokud nezačala vyhrávat fakt velké závody? Myslím si, že její rodina chápala vývoj své dcery v souvislostech, stejnou cestou jsme se rozhodli jít i my. Proto nestojíme o vytváření umělého statutu. Lukáš je zkrátka talentovaný na určitou sportovní činnost, ale my to nijak nepřeceňujeme. Proto ani nestojíme o to, aby o něm každý věděl. Jednalo by se totiž jen o iluzi, kterou si možná užívá řada sportovců i lidí z umělecké branže, ale nikam dál je neposouvá.'

Proslýchá se, že jste si jeho český vývoj nepřál kvůli Romanu Berbrovi… 'Tohle téma nemá s Romanem Berbrem nic společného. Vyrůstat fotbalově v zahraničí byl Lukášův velký sen už od jeho dvanácti let. On sám si za tím šel. Má to spojitost s tím, že kromě českého prostředí poznal i to v cizině. Právě od jeho dvanácti let jsme s ním totiž jezdili po zahraničních akademiích. Viděl, jakým způsobem to funguje tady a tam. A rozhodl se pro to druhé.'

Prosadit se fotbalově v Itálii přitom musí být těžší než v Česku.'Musíme se na to dívat z pohledu kvality. On ji měl takovou, aby mohl patřit k lepším evropským hráčům. Při vší úctě, česká cesta by mu tolik nedala, byť podle spousty odborníků je lepší tady zůstat. V Itálii a jakékoliv top soutěži je samozřejmě mnohem větší sportovní konkurence.'

Proč právě Atalanta Bergamo?'Lukáše chtělo více zahraničních akademií. Každou takovou jsme navštívili a on si pocitově vybral právě Atalantu.'

Kdy proběhly první náznaky, že se stane součástí A-týmu?'Ty náznaky tam byly už od jeho 17 let. Bohužel zranění ho hodně přibrzdila.'

Jaké máte s Lukášem dálší plány? Předpokládám, že tím hlavním je stát se stabilním členem kádru Atalanty Bergamo. 'My nemáme plány. Naučilo nás to období posledních tří let, kdy měl Lukáš s kolenem velké problémy. Potřebujeme, aby se jeho zdraví ustálilo, vyhráno však bohužel ještě nemáme. Jsme ve fázi, kdy věříme, že by Lukáš mohl být kompletně nachystaný v létě. Teď jsme si my i Atalanta potřebovali spíš jen vyzkoušet, zda jeho koleno snese určitou zátěž. To se povedlo, navíc Lukáš potvrdil, že Serii A může v klidu hrát. Je však stále třeba pracovat citlivě s informací, že víc jak dva roky fotbal nehrál vůbec. Koleno tedy potřebuje hlavně posílit svalový systém. Zůstáváme obezřetní.'

Pojďme teď víc k vám. V MSFL trénujete Blansko, s nímž jste po třech výhrách v řadě na krásném sedmém místě. S tím jste určitě spokojený.'Jako trenér jsem přebíral tým po devátém kole, kdy měl na kontě čtyři body a skóre 4:17. Cílem bylo pokusit se ho zachránit v soutěži a vybudovat v týmu zdravé socio-kulturní prostředí, které považuji za základní. To znamená vnímání reality, vyváženost racionálního a emočního jednání, učení hráčů samostatnosti, seberegulaci a sebekoučování. A ano, se současným umístěním jsem spokojený. Sezona bude ale ještě hodně dlouhá.'

Máte v týmu nějaké hráče, kteří by mohli pomýšlet i na nejvyšší soutěž? 'Určitě ano. V České republice je takových hráčů mnoho.'

Dostávají šanci, jakou by si zasloužili? 'Ne v takové míře.'

Nefunguje dobře skauting? 'Skauting v Česku i v celé Evropě je dle mého velmi kvalitní. Rozdíl je v kultuře prostředí. Na tohle téma si dovolím reagovat, protože jsem fotbal poznal na všech jeho úrovních. Dle mých zkušeností je jen málo klubů v českém fotbale, které vytváří zdravé prostředí a podmínky pro sportovní a sociální růst. V drtivé většině majitelé a managmenty klubů směřují k rychlým výsledkům a vytváří jen sporadicky prostor pro kontinuální proces. Příkladem je začleňování trenérů i hráčů a jejich podpora v těžších obdobích.'

Je to v tomhle směru alespoň lepší než dřív?'Za posledních 15 let se tady určitě zvedla vzdělanost trenérů. Co se ale posouvá velmi pozvolna, to je prostředí ve fotbalové asociaci i v samotných klubech.'

Co vaše osobní ambice? Chtěl byste trénovat českou nejvyšší soutěž?'Fotbalová hra mě vždy fascinovala jako hráče i jako trenéra, ale nemám ji postavenou na ambici týkající se úrovně soutěže. Snažím se z fotbalu to nejlepší získávat a vracet do něj jen to, co má opravdovou hodnotu. A to vnímat hráče a trenéry jako lidské osobnosti, nikoli coby spotřební materiál. Proto se obávám, že pro mě není v těchto soutěžích aktuálně mnoho možností. Ale přináší mi to klienty z řad bývalých a současných hráčů i trenérů, které mohu doprovázet v roli osobního trenéra / kouče. Tihle lidé i za cenu ztráty osobní spokojenosti v profesionálním prostředí skrze lásku k dané hře nebo sportu působí a za to mají i můj částečný obdiv.'

V bližším okolí Blanska je hned několik týmů z vyšších pater (Brno, Prostějov, Vyškov). Je pro vás o to těžší nabírat hráče? Nebo těžíte z toho, že k vám odtamtud chodí fotbalisté na hostování?'Je jedno, kdo v okolí je. Hráčů je tu pořád dostatek a vesměs jsou podobně připravení. Jde o to, jak s nimi pracovat a posouvat je na vyšší kvalitativní úroveň.'

A chápu tedy správně, že se v Česku pracuje hlavně na fotbalových věcech, ale už ne na tom, jak zvedat hráče po osobnostní stránce? 'Přesně tak. Je to u nás stále spíše zvláštností než standardem. Hráč i trenér je v prvé řadě člověk, nikoliv jen krátkodobý produkt.'