Čas Látalem trhnul. Neleží však problém Sigmy někde jinde?

O konci vicemistra Evropy z roku 1996 na lavičce Sigmy definitivně rozhodl minulý týden, jenž Moravanům herně ani výsledkově absolutně nevyšel. Nejprve podlehli ve čtvrtfinále českého poháru rozjeté Slavii 0:3 a o víkendu pak naprosto nestačili na Jablonec, jemuž i přes dlouhotrvající výhodu jednoho muže v poli podlehli 1:3. Zvlášť ve druhé půli tohoto utkání byl pak olomoucký výkon téměř ostudný. A ani sám Látal se už na tiskové konferenci neudržel a vypálil nemilosrdnou kritiku do vlastních řad. Kritiku, jenž je zvlášť v českém fotbalu stále hodně ojedinělá. „Dva roky je to tu pořád stejné. Vepřek ztratí balón a v chůzi se vrací zpátky. Typická Olomouc. Charakterově nic, klídek, pohodička,“ hřímal Látal a na přímou otázku novináře, zda by řešením bylo vyměnit hráče, jenom smutně přitakal: „Máte pravdu...“ Jenže světe div se, týden hrůzy neodskákal mančaft, nýbrž právě Látal sám. Dle známého fotbalového rčení, že je vždycky jednodušší (a levnější) vyměnit trenéra než hráče, byl oznámen jeho blížící se konec. Sigmu opustí po dvou kompletních sezonách, v nichž nesplnil cíl od vedení. Tím bylo se aspoň přiblížit evropským pohárům, což se však ukázalo jako těžce splnitelný úkol. Minulý ročník zakončila Olomouc na jedenáctém místě tabulky. V tom letošním je aktuálně desátá, přičemž od jedenáctých Bohemians ji dělí pouze lepší skóre. Kdyby se i letos hrála nadstavba, Hanákům by tak vážně hrozila další účast ve skupině o záchranu. A při současné formě týmu je velmi pravděpodobné, že by to tak opravdu dopadlo. Z tohoto pohledu dává jistě smysl, že Látala čekají poslední čtyři kola a pak bude muset skončit. A možná to bude úleva i pro něj samotného. Vždyť jen těžko si lze představit, jak moc musel při při pohledu na nedávné výkony svého týmu trpět muž, který z olomoucké líhně vzešel a jehož po celou dobu kariéry zdobila především obrovská zarputilost a touha nedat ani metr hřiště zadarmo. Tedy právě ty atributy, které většině současných hráčů Sigmy tak zoufale schází.

A tím se dostáváme k otázce, zda spojení náročného dříče Látala s přespříliš pohodlným kádrem Olomouce mělo vůbec šanci na úspěch. A zda to bude při návratu Jílka o tolik lepší, než je teď. Za mě říkám, že tomu příliš nevěřím. Ne pokud vedení Sigmy nezmění svou dlouhodobou strategii založenou na až nezdravě velkou důvěru v kvalitu svých klubových odchovanců. Zvlášť když tolik opěvovaný ročník 1993 se už téměř rozprchnul. Jakub Plšek zmizel do Maďarka, Šimon Falta do Plzně, v létě odejde i David Houska a nejspíš i Tomáš Zahradníček. Oba nadprůměrní hráči, kteří jsou však v Sigmě už poněkud vyčpělí. Jelikož kromě nich v létě Hanou nejspíš opustí i Aleš Mandous s Kryštofem Daňkem, po kterých zatoužila Slavia, vedení klubu už nezbývá nic jiného než do týmu opravdu říznout. A konečně při tom dokázat, že i v časech koronavirové krize je schopné najít opravdovou kvalitu. A nejen hráče třetího sledu či uznávané borce, kteří však prodělali těžká zranění (Václav Pilař, Martin Nešpor) nebo jsou v závěrečné fázi své bohaté kariéry (Roman Hubník). Úkol to bude jistě náročný, ale sportovní manažer Ladislav Minář musí jednat hned. A ne zase čekat, že se změní trenér a nějak to dopadne. Navíc lepší začít s výraznou obměnou kádru pět minut po dvanácté než-li vůbec. Jen tak mimochodem, za lpění na podobné strategii jako Sigma zaplatí nedaleké Brno nejspíš bleskovým návratem do druhé ligy, což Olomouci ale nehrozí. Tedy aspoň letos. Aby však mohla reálně pomýšlet výš, tak se musí zgruntu změnit. A začít musí u sebe. Nikoliv u trenéra, který to s ní myslel dobře, jen to není žádný diplomat...