Je už skoro tradicí, že největší část nezaujatých fans, jejichž nároďák kouká stejně jako oni na mistrovství světa pouze v televizi, drží na dálku palce právě Anglii. Alespoň v Evropě stoprocentně. Je v tom i kus nostalgie, lásky k fotbalu jako takovému. Stačí se podívat na youtube, jak legendy jako Phil Neville či Gareth Southgate (současný kouč reprezentace) zpívaly svou hymnu, hned vám dojde úplně vše. O to větší bylo ale vždycky potom zklamání, že hrdý soubor patriotů se zase ztratil někde pod vrcholem. Až na Olymp vystoupal jen v roce 1966, kdy zlato vykutal doma. Od té chvíle na stejný úspěch čeká, pokaždé ho něco srazí z cesty. Třeba takové penalty… I tohle ovšem souvisí s tlakem, který byl na Albion vždycky přímo enormní. Srovnatelný s tím, jaký na každém turnaji prožívá snad už jenom Brazílie. Letos je to ale trochu jiné. Před mistrovstvím totiž mátožná Anglie nevyhrála hned šestkrát v řadě, v Lize národů ji dvakrát vypráskalo Maďarsko. Na Britských ostrovech dokonce vyhrálo o čtyři branky! Tohle že má být vlčák lačnící po titulu? Spíš spráskaný pes bez místa. Jenže pozor, proti Íránu ukázal, že pořád umí kousat. A že je možná hladovější než kdy jindy. Na hráče jako Bukayo Saka, Raheem Sterling či supertalentovaný Jude Bellingham byla radost se koukat. Stejně jako na celý tým. Kompaktnost, rychlost, precizní řešení herních situací. Zkrátka obrovská kvalita. Snad ještě více ale řekla řeč těla. Hned na startu turnaje totiž Anglie působila jako skvěle vyladěný stroj. A to na všech postech. Zároveň je však třeba říct, že skladbou kádru byl pro ni Írán přímo ideální soupeř. Zkušenosti zcela zastínila dravost a síla, v tahu na bránu byl rozdíl mezi oběma celky propastný. Jako třeba při důležitém třetím gólu, kdy sebevědomí Angličané z akce tři na pět udělali jednu zkázonosnou show. Může se ale stát, že lepší soupeř jejich zbraně rychle otupí? Že bublina hned splaskne? Třeba ano, jeden zápas, navíc s Íránem, je přece jen dost malý vzorek. Ale je tu ještě lákavější možnost. Za mě i dost pravděpodobná. Tedy že jsme v pondělí sledovali horkého favorita na titul…
Pokrytectví Evropanů? A kdy vrátí Infantino Putinův řád? Je dobře, že se v Kataru tolik nastavuje, Erichu BrabčeBůh ochraňuj Anglii! Může se z armády psanců stát jeden z hlavních favoritů na zlato?
6:2! Ne, tohle nebyla divočina na hokeji, nešlo ani o stav setu v tenise. Tímto stylem vykročili fotbalisté Anglie do světového šampionátu v Kataru, kde na úvod rozcupovali tým Íránu. Snad ještě důležitější než samotný výsledek je ale to, jakým způsobem hráli, jak se na place prezentovali. Ačkoli totiž jeden dominantní zápas nemusí ještě nic zásadního znamenat, pozitivních signálů vyslal víc než dost. Především pak ten, že England is back!
Reklama
Reklama