Berbrův nástupce Liba? Dodnes se mi z něj dělá zle, říká jeho bývalý kolega Ivan Grégr v Hattricku

Dvaašedesátiletý Liba se ve fotbale za svůj život představil v mnoha pozicích. Existuje řada různých lidí, kteří ho v nich poznali a kteří pak dospěli ke shodnému názoru. 

Jako brankář velkou díru do fotbalu nevydlabal, prosadil se ovšem s píšťalkou v ústech. A nutno přiznat, zanechal tu stopu poměrně významnou. Postupně se přes prapodivné síto privilegovaných a zavržených – které v jeho období ovšem nebylo tak pevně usoukané – dopracoval až do nejvyšší soutěže. Dokonce se na sedm let (1997 až 2004) dostal na listinu UEFA, kde řídil mezinárodní mezistátní zápasy včetně tří kvalifikací mistrovství Evropy a jedné kvalifikace mistrovství světa.  

Za posunem vzhůru šel urputně. „Vzpomínám si, jak chodil plakat za Ádou Hennem, za československé federace předsedou komise českých rozhodčích, aby ho posunul do vyšších soutěží,“ odkrývá Libův tah Ivan Grégr, jeden z nejlepších českých sudích v historii. „Dodnes se mi z něj dělá zle,“ nebojí se Grégr ostřejších výrazů.

Libovu další činnost sledoval. „Byl to opěrný bod Romana Berbra,“ přesouvá se Grégr už do současnosti. „Odvolat ho z volené funkce nelze, to je v rozporu se stanovami,“ uznává bývalý respektovaný sudí pravidla. „Sám by proto měl odstoupit a uvědomit si, kam český fotbal zavedl, do jakého bahna. Morálního, ale i odborného. A teď by chtěl řídit asociaci?“ říká Ivan Grégr, mj. signatář petice Výzva 2021, která apeluje na delegáty volných hromad, aby nevolili většinově proberbrovské vedení FAČR. 

Z rozhodcovského dresu Libu svlékla a odznak FIFA mu odpárala korupční aféra s ovlivňováním zápasů v roce 2004, s níž byl spojen. Liba přímo potrestaný nebyl, byť o jeho zapojení ‚Ivánek‘ Horník rovněž mluvil. Údajně měl velice vlivné ochránce, ale trávník s píšťalkou v profesionálních soutěžích už nesměl. 

Člověka, jenž za jakýchkoli okolností prokazoval až slepou oddanost, padnout ovšem mocipáni nenechali. Přesunul se do služeb fotbalové asociace, na post bezpečnostního manažera, kde se zúčastnil mistrovství světa 2006 v Německu, pak přešel do oddělení logistiky. 

Byl pověřován úkoly, na něž ovšem nestačil. Doslova hanebně skončil případ záměny hymen dvou pobaltských republik v květnu 2008, kdy se česká reprezentace před ME 2008 v mezistátním utkání střetla v Edenu s Litvou. 

„Bylo potřeba zajistit správnou verzi státní hymny,“ popisuje případ Pavel Hruška, hlasatel na stadionu v Edenu. „Připravil jsem si nahrávku, pro jistotu jsem ji zkonzultoval i na litevském velvyslanectví v Praze a bylo mi jeho pracovnicí potvrzeno, že mám skutečně tu správnou,“ neponechal Hruška nic náhodě. 

Z asociace –- oficiality tam měl na starosti Liba – mu však dorazilo CD s hymnou, která se od té původní odlišovala. „Nijak výrazně, spíše rytmem, tóny. Ale nejsem znalec, tak jsem se znovu pídil, která verze je správná,“ pokusil se Hruška zamezit blamáži. 

Přímo od fotbalového týmu mu přišla další nahrávka, bohužel na zastaralém nosiči, takže nepoužitelná. „Snažil jsem se proto, aby přišel odpovídající pracovník za asociaci, neboť ona byla pořadatelem utkání, ne Slavia, a rozhodl. To se však nepodařilo, pan Liba se nedostavil, tak jsem podle protokolu nasadil nakonec CD, které dodala asociace,“ říká Hruška. 

Ostuda náramná, hráči Litvy po prvních tónech svěsili paže, protože slyšeli lotyšskou hymnu. Záměna Litvy s Lotyšskem pronikla i do oficiálního programu, který byl pracovníky asociace rychle stažen z prodeje. Ředitel oddělení komunikace později odstoupil. 

Pokud šlo o chybnou hymnu, vedení asociace se snažilo nejprve svalit vinu na slávistického hlasatele, přiznat, že pověřilo pracovníka, jehož inteligenční schopnosti na úkol nestačily, se neodvážilo.  Liba dostal pouze finanční pokutu.

Když se Liba po skončení aktivní rozhodcovské činnosti přesunul mezi funkcionáře, zapadl i do regionálních struktur, postupně se stal předsedou početně nejsilnějšího Středočeského kraje. A své schopnosti rozvinul do nebývalých rozměrů.

„Šílený prospěchář,“ charakterizuje ho bývalý dlouholetý sekretář Středočeského fotbalového svazu Zdeněk Krajl, jenž za Libova vedení musel místo opustit. „Nečiní mu potíže vetřít se do něčí přízně, ale pak ho bez skrupulí využije a odkopne,“ pokračuje Krajl. „Těží z práce jiných, sám nevymyslí nic,“ tvrdí bývalý sekretář na základě osobního poznání.