Barber s mistrovským titulem obdivuje Trpišovského. Závity v hlavě mu šrotují jinak, tvrdí specialista na Spartu. Těší se na Nezmara

Vidím, že se nenudíte. Jak jste přišel na to, že už je správný čas na návrat do dresu Junioru Skuteč, kde jste začínal?

„Udělal jsem si rekvalifikační kurz a dělám barbera, k tomu trénuji šestnáctileté kluky ve Slovanu, ale je pravda, že i když toho mám hodně, tak mi fotbal začal chybět. Do Skutče jezdím za rodiči, mám dvě děti, tak je vozím za dědou a babičkou. Ve výsledku jsem to spojil i s fotbalem. Byla to záminka zahrát si zase za Skuteč. (směje se) Když to vyjde, rád si tam zahraju.“

Návrat vyšel parádně, hned jste dal gól, vyhrálo se…

„Moc mě to bavilo, ale nebyla to sranda. Tři čtvrtě roku jsem pořádně nic nedělal, takže v osmdesáté minutě jsem už to dál nedodýchal. Byl jsem rád, že se to povedlo. Vrátilo se víc kluků, byli jsme v klubu taková parta, kdy já jsem měl to štěstí a dotáhl to až do ligy. V klubu je i Lukáš Mrázek, co byl v mládeži v Teplicích i Bohemce a pak byl v druholigové Chrudimi. Prostě jsme se začali do Skutče vracet. Chceme si spolu zahrát a pomoci klubu.“

Vámi zmiňovaný gólman Lukáš Mrázek má za sebou jedenáct operací kolena, v tomhle mu zdatně sekundujete...

„Mám za sebou řadu zákroků. U mě je v koleně defekt na chrupavce, rok co rok se to zhoršovalo, i když jsem dělal všechno, co jen šlo. Chrupavka se totiž neobnovuje, což jsem si během léčení zranění stihl nastudovat. Obnovuje se jen některým obojživelníkům. Jednou za čas si zahrát můžu, ale jinak už mě životní cesta vede jinam. Začal jsem si rozšiřovat obzory.“

foto: © se souhlasem Tomáše Malínského

Konec byl ale hodně těžký, že?

„To ano. Nezávidím klukům, které to čeká. Pro hodně z nich to bude rána. Já jsem si všechno v životě odmakal. Věděl jsem, že se konec blíží, tak jsem se na něj chystal. Udělal jsem si třeba trenérské béčko, teď jsem na áčku. Věděl jsem, že se to blíží, že na to musím být připravený, abych se někde chytil. Uvidíme, co bude dál směrem k fotbalu. Chystá se změna vlastnické struktury ve Slovanu Liberec, teď i když tam trénuji, tak se fotbalem neuživím. Mám dvě děti, musím to směřovat i jiným směrem.“

Co všechno jste si po skončení profesionální kariéry vyzkoušel?

„Absolvoval jsem přijímací pohovory na pozici prodejce a taky jsem uvažoval nad rozvozem balíků pro jednu společnost. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem šel do oboru, kde je úspěšný brácha. Ten je barberem, vzal si mě pod křídla a do všeho mě zasvětil. Udělal jsem si rekvalifikační kurz a rozjel to. Takže je teď můj hlavní obor stříhání a podobné věci.“

Takže místo nohama, když jste kopal do míče, vás živí ruce?

„Ze začátku to tedy byly nervy. Víte, že když střihnete, tak už to nejde vrátit zpátky. Ale nesmíte se bát, musíte si věřit. Moc mi pomohl brácha, je to můj učitel, do všeho mě zasvětil. Je třeba mít pořád respekt. Nepovažuji se za nějakého mistra barbera."

Podnik máte v Liberci na náměstí, chodí k vám hráči Slovanu?

„Fotbalisté chodí, ale stejně tak dělám i dámy. Je to hodně zajímavé, začalo mě to všechno bavit. Samozřejmě se pánové ptají hodně na fotbal, na trenéřinu, ale dojde i na děti. Často je to pořád dokola, ale jak jsem říkal, baví mě to. A jak jsem říkal, trénování mládeže mě neuživí.“

Vidíte se jednou jako trenér?

„Jednou bych se rád dostal do ligy, třeba jako asistent. Ale v tomhle je přede mnou ještě hodně dlouhá cesta. Kdyby byla možnost, rád bych to zkusil. Zrovna teď mi přijde, že přichází na scénu nová trenérská vlna. Její hlavní postavou je Radek Kováč.“

Ten je spojován s řadou klubů a nechybí mezi nimi ani Slovan Liberec. Jak by se vám v klubu líbil?

„Asi by mi nevadilo, kdyby to tak dopadlo. (usměje se) Ale pozor, dobrý trenér je i Luboš Kozel. Trenérské prostředí je zvláštní a nikdy nevíte, kam vás zavede. Všechno ve fotbale se mění a posouvá, podívejte se třeba na to, jak je to s financemi za televizní práva. Jde to správným směrem.“

Vy jste jako hráč poznal spoustu trenérů. Koukáte teď na fotbal jako kouč jinak?

„No jasně. Vnímáte to, v jakém se hraje rozestavení, jakým stylem týmy hrají. Jsem v kontaktu s řadou trenérů. Je obrovská výhoda, že se s nimi znám a oni vždycky říkají, že když bude něco třeba, tak ať klidně zavolám.“

Který z vašich trenérů byl opravdu TOP?

„Musím říct, že pan Trpišovský ve Slavii. Tomu závity v hlavě šrotují úplně jinak. A taky tam byl Jarda Köstl. V kontaktu jsem s Márou Kuličem. Je jich opravdu víc.“

Právě ve Slavii jste získal jediný mistrovský titul. Nejvíce se vám ale vedlo v Liberci, na tu éru asi vzpomínte nejvíce co. Jde říct, jaký největší okamžik v libereckém dresu, si vybavíte na první dobrou?

„Vím, co chcete asi slyšet. Samozřejmě na sezonu, kdy jsme byli ve finále poháru se Spartou. Byli jsme silní, měli jsme dát gól na 2:0, ale nakonec jsme to nezvládli. Bohužel...“

Liberec se teď chystá na novou éru, třeba přijdou další úspěchy.

„Jsem na to moc zvědavej. Ještě to není oficiální. Nový majitel má dát do klubu větší peníze. Uvidíme, jakým směrem to v klubu půjde dál.“

Vrátit by se měl i Jan Nezmar. Co na jeho comeback říkáte a pomůže Slovanu?

„Jestli se opravdu vrátí a vypadá to tak, tak klubu určitě pomůže. Pokud by měl Slovanu někdo pomoci, je to právě on.“

Když jste zmínil finále poháru se Spartou, proti ní se vám obzvlášť dařilo, že? A také jste si dokázal góly proti ní vychutnat. Provokativní oslavy vám nebyly cizí...

„Teď ve Skutči asi nic podobného neudělám. Nemám ty tendence. Samozřejmě člověk při hře komunikuje, někdy něco řekne ze srandy třeba rozhodčímu, nebo na vás někdo něco zakřičí z tribuny. Vždycky jsem chtěl pobavit fanoušky, rád si s nimi klidně promluvím. (směje se) A co se týče Sparty, nevím, čím to bylo. Ale když dá člověk gól takovému klubu, tak ho prostě chce oslavit se vším všudy.“

Naskočil jste zpět do amatérského fotbalu, jak náročné to bylo v kabině. Byl jste zvyklý na jiné podmínky...

„Možná jsem na někoho působil trochu jako grázl, ale nemůžu říct, že by si na mě někdy kabina stěžovala. Ve Skutči mám ze všeho strašně dobrý dojem. Příprava byla klasická, v kabině bylo občerstvení. Skuteč by se ráda posunula do kraje a my k tomu chceme pomoci. Pravidelně na zápasech nebudu, ale pomoci chceme všichni, co jsme se vrátili. A taky chci říct, že se v klubu ohromně zvedla mládež, což je super.“

Vypadá to, že jste situaci spojenou s koncem kariéry po všech směrech zvládl. Zkuste poradit hráčům, které tento krok teprve čeká. Na co by si měli dát pozor?

„Dříve než skončí kariéru, tak by na to měli myslet. Určitě by to neměli nechávat na poslední chvíli. Pokud se někde do budoucna vidí, měli by se tím směrem vydat. Ať se toho nebojí. Ani pro mě to nebylo jednoduché, ale zvládl jsem to.“