„Argentino, miluj Messiho konečně víc než Maradonu“, napsal Jan Podroužek ve Sportu. Ale jak, když to nejde?

„A něco vám k tomu řeknu: ať je Messi prohlášen za muže, který Maradonu překonal. Normálně ho trumfnul, tímhle titulem definitivně.  Proč by ho Argentina neměla milovat třeba ještě o chlup víc než dávnou legendu osmdesátých let minulého století? Dnešní svět fotbalu je totiž vůči individualitám dost nekompromisní, soupeři jsou dokonalejší a chytřejší. Zkrátka abyste dělali kousky, jakými Maradona bavil obecenstvo před téměř čtyřmi dekádami, musíte být ještě daleko lepší. A tím Messi opravdu byl. A je. Plus jeho nezpochybnitelné klubové a personální trofeje,“ zakončil svůj komentář  Jan Podroužek. 

Většina českých fotbalových fanoušků s ním jeho názor asi sdílí, protože v anketě isport.cz označilo Lionela Messiho za nejlepšího fotbalistu historie 63 procent hlasujících. Pelé dostal 13 procent, Maradona jen osm a Cristiano Ronaldo sedm. 

Jistě, na internetu hlasuje spíš mladší fanouškovská komunita. Těch, co viděli hrát Maradonu, je čím dále tím méně, o Pelém ani nemluvě. A famózního Josefa Bicana, jemuž v kariéře ublížila druhá světová válka, viděli naživo hrát lidé věku mého jedenadevadesátiletého otce či o pět let mladšího fotbalového spisovatele a historika Miloslava Jenšíka.   

Mimochodem Janu Podroužkovi byly v roce 1986, kdy Maradonova Argentina slavně vyhrála v Mexiku mistrovství světa, dva roky. Narodil se necelé tři týdny před Listopadem 1989. Já jsem tehdy o tomto šampionátu a o Diegovi psal do tehdejšího Československého sportu, bylo to mé pracovně první MS ve fotbale z  celkových deseti. To není žádná zásluha, jen fakt. Kolega Podroužek si to mohl vše nastudovat a dohnat z archivních záběrů. Ale některé zážitky jsou nepřenositelné.

Proto lze někomu jen těžko vysvětlovat, že pro mě jsou mnohem větším zážitkem a událostí dvě hokejové výhry Československa nad sbornou Sovětského svazu (2:0 a 4:3, tyto výsledky jsme psali jako desetiletí kluci po pražských zdech), byť nakonec z MS 1969 ve Stockholmu přinesly jen bronz, než Bělehrad 1976 nebo Nagano 1998 a další velké československé a české sportovní trumfy. Protože šlo o něco více než jen o sport. Z podobného důvodu může Jan Podroužek těžko vnucovat „Argentině, aby milovala Messiho konečně víc než Maradonu.“ Protože Diego Armando Maradona se ve své době stal z různých důvodů pro Argentince Bohem. 

Po nedělním argentinském triumfu možná někteří argentinští fandové a fanynky, zvláště ti mladší,  připustí, že mají nyní i druhého  Boha – Lionela Messiho. Ale že by ho milovali více než božského Diega? Myslím, že většinově to tak nebude.

Ostatně i redaktor zahraničního oddělení České televize a znalec Argentiny Ondřej Nekola v pondělních „Událostech a komentářích“ na ČT 24 řekl, že Argentinci vždy Maradonu milovali, protože byl „jejich“, protože žil jako oni, radoval se jako oni . To o Messim říci nemohli. „Leo je jiný, není jako my,“ citoval běžný názor Argentinců Nekola.  

A to píšu s tím, že jsem vždy více uznával Brazilce Pelého – i kvůli jeho životní kariéře a postojům. Maradonu jsem vzhledem k jeho podvodům a průšvihům – na hřišti i mimo něj – nikdy nijak neadoroval.

 „Hluboce se skláním před Messiho fotbalovým uměním. Ale Maradona byl člověk z masa a kostí, se spoustou špatných vlastností, na které i ‚dojel‘. Jenže u Messiho mám pocit, že i ta jeho radost je někdy naučená. V nadsázce něco jako geniální Rain Man,“ dovolil jsem si napsat na sociální sítě a Messiho obdivovatelé mi dali co proto. 

 Odepsal mi mj. i jiné Vladimír Šmicer:

„Pavle, promiň, ale kdybys napsal geniální fotbalista, tak bych souhlasil. Ale Rain Man? To si děláš srandu, ne. Messi je fotbalový génius a normální kluk. Je takový, jaký je... Musíš ho respektovat, nikdy se - a to přece víš - nemůžeš zalíbit všem.“

Málo se o tom ví. Ale už před časem o Lionelu Messim napsaly brazilské noviny „Diario de Centro do Mundo“: „Je to člověk, který musel překonat nemoc, aby vyhrál.“ 

Kromě nedostatku růstového hormonu, což lékaři objevili v jeho jedenácti letech, byl podle brazilského deníku malému Leovi již v osmi letech diagnostikován Aspergerův syndrom, lehčí forma autismu. Od běžné formy autismu tento syndrom nezpůsobuje opožděný vývoj. Postižení touto nemocí, což byli třeba i Isaac Newton, Albert Einstein, Michelangelo Buonarroti či Charles Darwin, mají problémy se sociálními kontakty, stále opakují určité úkony a mají zvláštní zájmy. Všechno géniové, stejně jako je Messi fotbalovým géniem, jak napsal Vladimír Šmicer. 

„Messiho chování na hřišti potvrzuje tuto diagnózu. Dělá ty samé pohyby, padá vždy na pravou stranu, dribluje stejně, dává podobné góly. Napodobuje své naučené chování i chování brankářů. A radost projevuje tím typickým úsměvem autisty, který splnil úkol. Když byl dítětem, chodil ven pouze zahrát si fotbal,“ napsal mj. Diario de Centro do Mundo.

Ano, vím, Aspergerův syndrom se dnes spojuje s řadou lidí, kteří nějak vyčnívají -  Greta Thunbergová, Elon Musk, Mark Zuckerberg. To ovšem nijak nesnižuje jejich schopnosti. 

Pokud jde o Messiho vystupování,  mám ale raději, když se lidé chovají lidsky, ne jako stroje. Je to paradox, ale když Lionel Messi po zápase s Nizozemskem řekl Weghorstovi, který Argentince během zápasu na MS v Kataru provokoval, že je idiot, tak mi to Lea polidštilo, i když to nebylo moc pěkné. Jako by se v posledních letech v národnímu týmu přece jen změnil – loni mu hodně pomohlo, že konečně (po olympiádě 2008 v Pekingu) v Brazílii vyhrál s Argentinou i Copu América. Letos v Kataru žil s mužstvem, dokonce bránil a skluzoval. Jako by na závěr kariéry zjistil, že nehraje za „Messiho“, ale za Argentinu. 

Lionel Messi před finálovými boji v Kataru prohlásil, že to Diego Maradona z nebe vše sleduje. Ovšem Maradonův vztah k Messimu nebyl vždy dvakrát ideální. Třeba na podzim roku 2018, krátce po MS v Rusku, kde Argentinci vypadli už v osmifinále (shodou okolností s pozdějšími mistry světa Francouzi), Diego v jednom rozhovoru natvrdo prohlásil: 

„Všechno v argentinském fotbalu je Messiho chyba. Je nejvyšší čas ho přestat nazývat Bohem a pokusit se najít někoho jiného, kdo by převzal zodpovědnost, Před zápasem často hraje na PlayStationu a potom chce být na hřišti lídrem. Je bezcenné, aby byl hlavním lídrem týmu někdo, kdo se chodí před utkáním dvacetkrát sprchovat. Argentinská reprezentace mě už moc nezajímá. Stejně jako ostatní jsem ztratil nadšení,“ řekl Maradona v roce 2018. Tehdy trénoval mexický druholigový tým Dorados a za dva roky, těsně po svých 60. narozeninách, zemřel kvůli srdečnímu selhání.

Lionel Messi nyní Maradonu po čtyřech letech v Kataru vyvedl z velkého omylu. Argentinský Bůh se toho už, bohužel, nedožil. Podle všeho by změnil názor.  Ovšem Diegova slova o Messiho neměnných návycích hrát pravidelně před zápasem na PlayStationu a „dvacetkrát“ se chodit sprchovat by potvrzovala diagnózu, o které psal výše zmíněný brazilský deník. 

Ještě jednou opakuji,  že velmi obdivuji, co Messi ve fotbale i ve svém životě při svých trablech dokázal.  Protože, jak napsal „Diario de Centro do Mundo: „Je to člověk, který musel překonat nemoc, aby vyhrál.“ Ale na to, aby jej Argentinci milovali víc než svého Boha Maradonu, tohle vítězství nestačí. Láska se nedá naučit ani nařídit. 

Věřím, že ti, kteří se umějí na svět podívat i mimo fotbalové lajny, to pochopí.